Děti jsou jako houby, který nasávaj všechny okolní emoce a jsou proti nim úplně bezbranný. Pokud je pro dítě nějaká životní situace příliš bolestivá, tak s ní spojený pocity dokáže potlačit. Tyhle ošklivý pocity vůbec neprožije a odloží je do svýho citovýho trezoru. Dočasně se tak ochrání a nemusí tak teď cejtit svojí bolest. To ale bohužel neznamená, že jí nebude cejtit někdy potom. Odložený pocity totiž nikam nemizej, a jenom v trezoru čekaj, až je jejich nositel konečně prožije - a splatí tak svůj citovej dluh.
V průběhu života rozbitejch lidí jim každej náhodnej trigger automaticky otvírá jejich citovej trezor a jejich odložený pocity si na místě vynutěj splátku. Rozbitý lidi tak nereagujou jenom na danou situaci v reálnym světě, ale prožívaj k tomu navíc i nějakej odloženej pocit ze svýho citovýho dluhu. Na první pohled to sice může vypadat, že ten týpek se právě na místě zbláznil - padla mu na semaforu červená a on začne vyšinutě řvát a zuřivě mlátit do volantu - ale to jenom zrovna splácí svůj třicet let starej vztek.
Pokud na něco projevim extrémní citovou reakci, tak někdy v mym životě musela předtim proběhnout odpovídající citová akce. A je úplně jedno, jestli situace spojená s mym současnym pocitem proběhla 20 let zpátky, někde úplně jinde a s někym jinym. Moje odložený pocity jsou se mnou právě tady a teď. A stejně tak jako mi banka neodpustí půjčený peníze na můj vysněnej byt, tak mi moje pocity neodpustěj můj vy(tě)sněnej život.
"NEBREČ NEBO TI DÁM DŮVOD!"
"JSEŠ ÚPLNĚ K NIČEMU!!"
"BUDEŠ TLUSTÁ A NIKDO SI TĚ NEVEZME!"
"Ukaž, já si tě jenom trošku pohladim..."
"POČKEJ AŽ TO ŘEKNU TÁTOVI!"
"VŠECHNO JE TO KVŮLI TOBĚ!"
Karla, 32 let, doktorka
U nás doma bylo všechno v pohodě. Rodiče mě nikdy nemlátili, nic takovýho. Jenom jsem nesměla bejt smutná. Máma na mě vždycky vylítla, ať se ani neopovažuju si na něco stěžovat - ať se radši podívám na chudáka ségru. Ta měla od narození strašný zdravotní potíže, a mně nikdy nic nebylo..a máma má pravdu, já vim, že moje problémy jsou oproti těm ségřinejm úplně směšný.
Tonda, 33 let, markeťák
Táta mi odjakživa řikal, že skončim někde na skládce. Byl jsem dost nešikovný a nervózní dítě. Strašně jsem se bál, že zas něco popletu a on na to přijde a dostanu brutální nářez. V zimě mě za trest nahýho zavíral vzadu na verandě. Nesměl jsem křičet, jinak by mě k tomu navíc zmlátil. Kamaráde, když já jsem na zemi omylem nechal válející se ponožku..já to tak schytal.
Šimon, 36 let, soudce
Rodičům záleželo jenom na tom, jestli mam jedničky ve škole a uklizeno u sebe v pokoji. Něco jako pocity bylo u nás doma zakázaný. Rodiče mi nikdy neřekli, že mě maj rádi. Máma dodneška na rodinnejch oslavách se smíchem vypráví, jak mě poslali na dětskej tábor a mně se hrozně stejskalo. Psal jsem rodičům dopisy, jak mi chyběj. Ona se mi tenkrát vysmála, že jsem úplná padavka a že ostatní kluci nebrečej.
Daniela, 26 let, striptérka
Všichni si myslej, že když jsem striptérka, tak pořád někde s někym šukám. Zkoušela jsem chodit na rande, ale kdykoliv na mě někdo šáhne v soukromí, tak se mi vypne mozek. Sice jsem fakt nadržená holka, ale prostě to nejde - v tu chvíli úplně zkamenim. Musim vždycky utéct. Sex jsem měla jenom jednou v životě, a byla jsem k tomu donucená.
Václav, 35 let, management consultant
Táta měl v plánu udělat ze mě nerozbitnej stroj. Asi v deseti letech jsem si zlomil ruku a dostal jsem sádru, což bylo super - myslel jsem, že konečně dostanu od všeho na chvíli pokoj. Přijeli jsme z nemocnice, táta mi tu ruku strčil do žlutý igelitky z billy, přelepil jí izolepou a šli jsme do bazénu trénovat eskymáky. Pádlo jsem v tý igelitce neudržel, tak si táta vlez do vody a v tom kajaku mě otáčel hlavou pořád dokola pod vodu a já křičel a dusil se. Táta řval, že tohle je výcvik proti panikaření v těžkejch situacích jako maj americký mariňáci a málem mě utopil. A tahkhle to bylo pořád.
Natálie, 24 let, zdravotní sestřička
Matka vždycky přišla z práce a hned bežela na zahradu za těma svejma kytkama. Ty totiž neměly tak blbý kecy jako já. Můj dokonalej brácha má inženýra a já se místo toho nechala potetovat. Táta (můj třetí) se mnou od tý doby nemluví. A jednou jsem matce řekla, že chci jít k psychologovi. Ona úplně zešílela. Začala něco vykřikovat a vysmívat se mi, co bych tam prej vykládala za nesmysly.
Anežka, 25 let, modelka
Máma si vodila domů různý chlapy, a mě zamykala v pokojíčku, abych se jim tam nepletla. Občas jsem to nevydržela a začala jsem brečet a tlouct na dveře. Máma přilítla a zfackovala mě. Celej život mi opakovala, že za její zničenej život můžu já a že měla jít tenkrát na potrat. Svýho pravýho tátu neznám.
Václav, 34 let, nezaměstnanej
Táta byl alkoholik. Pamatuju si, jak jednou ležel ve vaně a blil na sebe a řval na mámu, že je zkuvrená píča. Stál jsem v rohu a koukal na něj a divně se mi u toho kroutily prsty na nohou. Vidim z toho jenom záblesky, jak máma brečí a volá na mě "vašíku bež prosím pryč!" Táta umřel na ulici jako bezdomovec. Dozvěděl jsem se to od policie, když mi zavolali, že našli nějaký shnilý tělo s obličejem sežranym od krys..a že to asi bude můj Táta.
:):
24. února 2017 želivárna
Právě jsme se s Laylou vrátili z naší první párový terapie. Sice tu svojí válku prohráváme, ale pořád ještě bojujem. Světlana řikala, že prej vypadám jako good guy, ale mluvim jako extrémně závislej manipulativní šílenec. Zeptala se mě, jak bych pěti slovama popsal svojí mámu. Táta prej neni ta hlavní stopa. Překvapeně jsem zamrkal a nevěděl, co říct. Co s tim má společnýho máti? Jakoby určitě je hodná, občas smutná, trochu osamělá, všechno dělá jenom pro ostatní lidi a bojí se svojí rodiny. Světlana se na mě podívala a ve třech slovech shrnula celej můj život. Syn zoufalý mámy. Na eskalátorech v metru jsem se začal nekontrolovatelně třást a z očí mi stříkaly proudy slz.
Comentarios