1
Kozla Viléma měli všichni rádi, protože jim pomáhal, aby měli dobrou náladu. Chodili ho navštěvovat do jeho půjčovny, která se jmenovala EŠTĚ PĚT MINUUT. Vilém svoje hosty vždycky vítal s rozzářenym úsměvem, potřás si s nima rukou, a dával si při tom záležet, aby si všichni přečetli jeho hrdej slogan: "Vypneme vám starosti a zapneme vám radosti!"
Jeho podnik byla obyčejná půjčovna, jenom se tam nepůjčovaly věci, ani peníze, ale pocity. Vilém je měl všechny seřazený hezky vedle sebe v označenejch lahvích na poličce u zdi, a nalejval je každýmu, kdo se k němu přišel na chvíli cejtit líp. Každej návštěvník si chodil pro trošku jinej emoční koktejl, ale přece jenom tam bylo pár bestsellerů. Nejvíc šly na dračku RADOST, SEBEVĚDOMÍ a NADĚJE. Vilém vždycky poznal, co jeho host zrovna potřebuje, aby měl dobrou náladu, a udělal mu drink přesně na míru.
"Achjo, nikdo mě nemá rád.." povídá hroznýš Bohouš, co se pořád bojí, že je hroznej. Připlazil se a je zas hrozně smutnej, tak mu Vilém naordinuje tuplák točený úlevy a radostnej střik. Po chvíli se hroznýš usmívá od ucha k uchu a smutek se samotou jako by nikdy neexistovaly. Bohouš si tyhle pocity prostě vůbec nevybavuje a vesele klábosí s Vildou. "Třikrát denně nalačno a všechno bude dobrý kamaráde!" klade mu na srdce Vilda. Bohouš horlivě přikyvuje, a má radost, že už nikdy nebude smutnej.
Pštrosu Pavlovi občas mezi řečí Vilém nenápadně loupne další dvoudecku červenýho sebevědomí, protože vidí, jak toho chudáka zase sužujou jeho nekonečný mindráky. Pod vousy se usmívá, když vidí, jak sebevědomě Pavel baví hlouček krásnejch labutí, na který by se předtim kvůli svýmu vypelichanýmu peří neodvážil ani podívat.
O kousek dál visel z lustru hlavou dolů lenochod Václav a toužebně otáčel krkem za samičkama všeho druhu. Místní dvě kobry si mezi sebou zasyčely "Už zass čumí, mlssák jeden..." a pohrdlivě se odplazily na druhou stranu baru. Václav měl svoje pocity celý nějaký rozbitý, tak mu tam Vilém vždycky ládoval všechno, co mu přišlo pod ruku. Radost, hrdost, klid, sebevědomí, naději...všechno kromě touhy, který měl Václav už tak až moc. Díky jeho lomcovákům se cejtil jako neodolatelnej lev, kterym odjakživa toužil bejt, a proto za Vilémem chodil každej den. Teď zrovna si Václav objednával další dryák, pomalu otáčel krkem, a viděl, že zase dorazila ta krásná Italská mikrovlnka.
"Dvojitej gin & klid a jednu extra silnou skinny úlevu!" vyštěkne Nikola na Viléma a nasupeně si sedá za bar. Všichni na ní koukaj, je zase strašně krásná, ale nikdo se na ní neodváží promluvit - je rozžhavená do běla. Zase se pohádala s tim svym vadnym bláznem. Ztuhlou atmosféru omylem rozčísne až výr Lukáš, kterej tradičně zaměňuje vstupní dveře s oknem, a s hlasitym plesknutím se rozplácne o sklo. Vzápětí se roztržitě zvedá ze země a nadšeně se připojuje k ostatním. Chybí tak už jenom medvěd Kuba, ale na to už si všichni zvykli. Zábava pokračuje v plnym proudu, všude tryská úleva, radost a naděje - prostě strašně dobrá nálada - a v tom Vilém zavelí: "ZAVÍRÁME!" Ve všech sborově hrklo, protože domů se jim teda ani trochu nechce. Už to znaj. Jakmile opustěj půjčovnu, tak to začne zase všechno najíždět. Začali žadonit: "Eště pět minuuuut..."
Kozel se lišácky pousmál a šáhnul po jedný lahvi, co byla schovaná úplně vzadu. Bylo na ní napsáno "TĚŠIT NA..." a Vilém z ní začal rozlejvat rundu panáků na účet půjčovny. Všichni zajásali. Jakmile se napili, tak se na něco začali těšit. Nikola se najednou těšila, až vyrazí domů za Tondou a pořádně si spolu zajiskřej na usmířenou. Kobry se těšily, až spolu pojedou na dovolenou a tentokrát už tam na sebe nebudou jenom syčet. Bohouš se hrozně těšil na rande, který si nakonec na baru dohod s jednou místní žirafou, co se mu snažila namluvit, že je jezevec. A taky se všichni srašně začali těšit na další pokračování tohohle večera.
Pět minut sice uběhlo, ale večírek ani trochu nekončil. Vilém nebyl jedinej, kdo podnikal v půjčovacím byznysu. Přímo pod jeho podnikem se nacházel rozsáhlej sklep, a v něm další půjčovna, "UŽ NIKDY". Její majitel, vlk Barnabáš, uměl udělat ten nejlepší večírek ze všech. Jeho podzemím se právě rozduněla temná elektronická hudba a zazněl jeho podmanivej smích. „Přátelé..pojďte na to!“
Davem projede vlna šílenýho nadšení a všechny zvířátka okamžitě běžej po schodech dolů. Výr Lukáš letí střemhlav a lenochod Václav volá „Počkejte na mě!!“ Všichni se shromáždili okolo modrobílýho podsvícenýho baru a strašně se těšili. Jejich zrak hypnotizovala obří mramorová mísa, která byla vrchovatě plná nádherně bílýho, kouzelnýho prášku. Hned vedle stála skleněná dóza s tisícema krásně barevnejch papírků a pilulek. Všem se rozzářily oči. Nemohli už se vůbec dočkat toho, jak se budou za chviličku cejtit.
Sebevědomí v prášku, láska v pilulce a krásný sny na papíru. Pustili se do toho a zavládla absolutní euforie. Pštros Pavel se rozeběh a nadšeně zabořil hlavu do mísy s instantním sebevědomím. Výr Lukáš rozesmátě lítal okolo a rozhazoval plný náruče štěstí a lásky. Kobry se začaly vášnivě líbat a svíjet na parketu, lenochod Václav se nad nima houpal na lustru jak smyslů zbavenej a hroznýš Bohouš si v rohu zasněně kreslil na papír.
Na žádnym jinym místě na světě byste nenašli tolik štěstí, lásky, sebevědomí a naděje, jako na večírku v Barnabášově sklepě. Vlk pobíhal okolo ve svojí černý zástěře a neustále doplňoval zásoby. Všichni cejtili všechno, co si kdy přáli cejtit, a vůbec nic nikomu nechybělo. Všichni si byli jistý, že to takhle bylo odjakživa a že to tak bude navždycky. UŽ NIKDY nechtěli cejtit nic jinýho.
2
Kozel s vlkem ostatním neřekli jednu strašně důležitou věc. Všechny ty krásný pocity, co jim půjčovali, nebyly ukrytý v lahvích, ani pilulkách, ani v prášku...ty pocity si už přinesli sebou. Když toužebně koukali na všechny ty flašky a kouzelný pilulky, tak koukali sami na sebe. Tyhle pocity jsou ukrytý v každym z nich. Zákazníci si tak od Viléma s Barnabášem ve skutečnosti půjčujou něco, co je dávno jejich. Tyhle dva vejlupci jenom přišli na způsob, jak svejm hostům jejich emoce odemykat. Objevili tak naprostej fenomén, protože každej chce cejtit svoje hezký pocity, který jsou zrovna zablokovaný, a utlumit ty pocity, který je bolej.
Původně měl Vilém na svojí ceduli u vstupu napsáno "zapneme vaše radosti", ale změnil to na "zapneme vám radosti", aby to nikomu nedošlo. Kdyby s vlkem přiznali, jak to ve skutečnosti funguje, tak by riskovali, že přijdou o zákazníky. Každýmu by mohlo dojít, že se ke svejm pocitům může dostat i bez nich. Všichni by začali pátrat po tom, proč jsou jejich radosti a jistoty zamčený, a co se s tim dá dělat. Vlastně by to pro všechny byla docela dobrá zpráva, a toho se vlk s kozlem báli.
Ještě mnohem větší strach ale měli z toho, že jim dojde i ta špatná. Dluh, kterej při podpisu tohohle úvěru vzniká, nesplácej hosti půjčoven jejich majitelům, ale sami sobě. Vilém s Barnabášem si jenom vezmou peníze za to, že hostům jejich vlastní emoce půjčej - a dál to nemusej řešit. To pravý splácení tak nechávaj na nich, a nemusej jim vůbec zmiňovat, že výše jejich emočního dluhu už je naprosto drtivá.
Kdyby Bohouš seděl celej večer na suchu, tak se bude dál cejtit hrozně a žádný rande se žirafou se nekoná. On ale do sebe loupne pár drinků, jeho sebevědomí se konečně trhá ze řetězu a Bohouš jde na to. A právě tady vzniká ten dluh. Bylo by krásný, kdyby spolu s těma drinkama zmizely i Bohoušovy hrozný emoce...ale emoce mizet neuměj. Daj se zablokovat, ale ne vypnout. I když jsou zrovna spoutaný v řetězech, který na ně hodila okolo běžící radost s vožralym sebevědomím, tak se cejtěj pořád stejně. Strach má strach, vztek je vzteklej a beznaděj všem dál tvrdí, že takhle příšerně už se budou cejtit nafurt.
Místo toho, aby tuhle pekelnou partu Bohouš aktivně prožil, tak je všechny násilně zablokoval a jenom tak nevědomky odložil na pozdějc. Jsou to pro něj moc bolestivý pocity a on si od nich chce dát taky jednou pauzu. Jenomže jeho pocity mu na nějakou pauzu serou, je to bolí pořád stejně. Jakmile přestanou elixíry působit, tak se řetězy zase uvolněj, a tyhle okradený emoce si pro Bohoušův emoční dluh přijdou a začnou si ho násilím vybírat.
Dneska ráno se Bohouš probudí, a kromě jeho čerstvejch, dnešních pocitů - který už tam na něj čekaj a budou zase úplně nahovno - tam najednou dorazej i ty včerejší, na který se vysral. Takže tam najednou ty hrozný pocity budou dvakrát. Zároveň ho nebude dneska čekat žádná radost, protože její dnešní porci už sněd včera. Kdyby tohle všechno Bohouš byl bejval věděl, tak by se možná chvíli rozmejšlel, než půjde dneska znova chlastat. On ale cejtí jenom to, že je to zas všechno nějaký divný - a jediný, co ho z toho má šanci vytáhnout, je další dvojitá úleva. Na tuhle představu se upne, celym dnem se proplazí jako slepýš a večer zase sedí nalitej v půjčovně.
Bohouš o sobě tvrdí, že s chlastem nemá problém. Už mu ale nedochází, že to je tim, že má problém bez něj. Je totiž úplně stejnej, jako ta bájná postava alkoholik, o kterym všichni tolik slyšeli, ale nikdo ho nikdy neviděl. V jeho obřím skladu odloženejch rozbitejch emocí panuje příšernej chaos a zoufalý neštěstí. Všechny ty emoce v řetězech jenom čekaj, až mu to budou moct jednou všechno vrátit. Aby se Bohouš moh ještě někdy v životě cejtit dobře i bez úvěru, tak by musel začít urychleně splácet. Musel by se na svym útěku zastavit, a počkat, až ho jeho zoufalá varianta dožene a stáhne ho sebou do temnoty. Musel by svojí tmou dokázat projít, znova už neutíkat, a všechny svoje okradený pocity tak dlouho aktivně prožívat, dokud nebudou všechny poctivě prožitý.
Bohouš už to párkrát zkusil, ale byly to tak strašlivý chvíle, že hned zase běžel za Vilémem. Teď už má vypůjčeno tolik, že si nemůže dovolit vystřízlivět, jinak ho okamžitě doženou celý roky vytěsněnejch pocitů. Zároveň za střízliva neumí cejtit vůbec žádnou radost, naději ani sebevědomí, protože si je ze všech dohlednejch budoucích okamžiků dávno vyčerpal. Místo splácení si tak v těhle zkrachovalejch okamžicích půjčuje dál, aby je nějak zvládnul, a čeká ho tak nevyhnutelnej emoční bankrot.
3
9.12.2021 noc narozky
typico to je v prdeli
ja uz nikdy nechci cejtit nic jinyho
jsem ten nejvetsi fetak kteryho sem kdy poznal
SAIL
ty, vavlave..
busi mi srdce jak nikdy
drevenej mi zuby a je to nejlepsi na svete
cejtim ze ten zivot muze bejt skvelej
musim se usmivat a nemuzu prestat
mam rad sunka
tohle se neda popsat - vim, ze to kazdej zfetovanej blazen zna - ale ten kontrast s tim jaky peklo je to bez toho - a najednou nejakej bilej prasek dokaze udelat tohle.
wtf? jaky to asi musi bejt pri sexu? jaky to musi bejt v klubu a na dobrym rande? jaky by to bylo tenkrat s laylou?!
vim ze rano budu cumet a rikat si coo?
ale to je ted fuk
notypico za tohle stoji zit jako nikdy za nic jinyho
pred chvilickou sem byl zdesenej z toho ze mi neodepisujou kudrnky
ale je to uplne fuk
vim ze nekdy nejaka bude
sunkovi tu ted vypravim o tom jaka je to bomba s tim tereapeutovanim rozbitejch lidi a cejtim to silene zbesily sebevedomi
utrzeny ze retezu
...a ted cejtim jak to najednou odeslo
kokain pomoh a pak to najednou zas zmizelo - ale proste - JDE TO ODEMKNOUT
ten bilej prasek nic nevytvari
on jenom sundava retezy a otevira cely veznum
tohle jsem ja bez svejch nestastnejch zabran
nikdy nechci prestat
vim ze presne proto sem to nikdy nedelal
ale uz je cas uz neni proc to nedelat. ja chci proste jenom nekdy zit
it's fucking šněží
strasne zvlastni pocit, ze stoji zit za kazdej takovejhle pocit i kdyz bude jenom nekdy
este pet minuuut
je to zpatky
hudba DOPICI
"vaclave my jsme do toho kamaradstvi zainvestovali uplne vsechno..nic nebylo confidential"
sunek se zakuckal kdyz pil bohemku ted a sel pryc
mne to proste blokuje ty mindraky
cejtim silenou ulevu a radost a teseni se na cokoliv co bude
nechci aby tohle nekdy prestalo
cejtim se jak posledni puzzlik co zaklapnul do skladacky
4
Všechno se dá spravit
Rozbitý věci i rozbitý lidi
Comments